Po pár dnech strávených na vinici konečně dozrály třešně, tak sbíráme. Velká výhoda, že máme sad přímo za barákem, tak nemusíme nikam jezdit. Jezdíme jen na nákupy, k řece a k moři. Už 14 dní bydlíme na farmě u Charlene společně s francouzským párečkem – Franck a Alice, kteří spí v jejich vanu a dělí se s náma o kuchyni, koupelku, atd. Jinak tu ještě u Charlene bydlí izraelec Toma a na vinicích s náma sbírají němci, zélanďani a hodně japonců a číňanů.
Charlene dřív s manželem vlastnila stavební firmu a hotel, ale pak se ňák rozdělili a ona koupila sad u Hammond Road. Všechny pozemky tu dřív patřily rodině Hammond, která je později rozparcelovala a prodala. Před 16 lety, když sem Charlene přišla tu byl jen ohromný sad s 1560 stromy. Pár stromů vykáceli a postavili si barák se skladem na třídění třešní. Nyní mají asi 1200 stromů a ročně z nich sklidí cca 35 tun třešní. Sběr trvá zhruba 6 týdnů v roce od 25. listopadu do začátku ledna a podílí se na tom asi 35 sběračů. Za 6 týdnů vydělají na obživu na celý rok. Zbytek roku se tak nějak občas starají o třešně jinak mají volno. V únoru se stromy prostřihávají a od března do května provádí postřiky proti různým nemocem stomů. A pak ještě jednou v září a říjnu, kdy začínají třešně kvést, postřikují květy proti hmyzu. V tomto období také přivezou úly s včelami na opilování. Nad celým sadem je natažená síť na konstrukci proti špačkům. Celá tato investice vyšla na 500.000,- NZD. Nejvíc svojí produkce prodává do Aucklandu a pak do Wellingtonu. Třešně druhé kvality se snaží prodat na různé trhy a taky přímo u sadu u silnice. Z některých také vyrábějí domácí alkohol, který si dáme na vánoceJ. V sadu má 10 odrůd třešní: Sam, Stella, Zecrimson, Methan, Summit, Dawson, Bing, Rosane, Lambert a Rainer. První kvalita se prodává za 20 NZD/kg. Což je dost drahý. Kromě Rainer, to je speciální odrůda, která když dozraje je stále bílá i vevnitř a nesmí se na tyto třešně sáhnout dvakrát. Třídí se přimo při sbírání rovnou do krabiček určených pro export. Lidé na zélandu nemají rádi tuto odrůdu, ale Japonci se po ní můžou utlouct, takže je to exportní zboží. Jedno kilo Rainer se prodává za 50 NZD. Naše mzda je 1,20 NZD za kilo a denně se nechá od 100 do 200 kg nasbírat. S tím, že od příštího týdne, začnem ještě večer chodit třídit třešně na pás na pár hodin, takže bychom měli v pohodě vydělat na naše počáteční výdaje a na auto. Třešně zrajou nejvíc pokud je zataženo a teplo. Pokud prší, tak Alan(stále vysmátý zaměstnanec) jezdí mezi stromy traktorem, za kterým má zapřaženou velkou turbínu – Blower, něco jako kompresor a vysušuje třešně do úrovně cca 2 metrů. Na vysušení vršku stromů si objednávají vrtulník za 1500 NZD na hodinu nebo větší vrtulník za 2500 NZD/hodina. Zrovna minulý týden, jedno takové vysoušení probíhalo, tak jsme stáli u Charlene na balkóně a měli radost jak malí špunti, když byl vrtulník jen pár metrů od nás.
Přikládám rodinný strom Charlene rodiny, který bude indícií pro další otázku do soutěže.