Christchurch, cesta do Dunedinu a nové auto

16.01.2010 12:15

V Christchurchi jsme strávili 6 dní, je to hodně pěký město, kterým protéká řeka Avon a ní se courají gondoly. Je to největší město na jižáku s asi 400 tis. kiwákama. My jsme pobývali úplně na západním okraji v Sumneru, je tu zátoka s dobrýma vlnama a taky každý den desítky serfařů. A hlavně toalety, sprchy a převlíkárna, kde jsme spali na lavičkách (teda kromě Myšáka, ten se nehnul z TojOty). V Christchurchi byla nejlepší knihovna co jsme tady navštívili. Otevřeno od rána do 9 p.m. a hlavně rychlej net kde se nečekala fronta na kompy a celkem i dobrý hifi připojení.

Pokud si chcete projít centrum, tak to zvládnete za hodinku. Pěknej okruh je od kostela, přes Regent street(nádherný baráky ve španělským stylu), kolem Pricewaterhousecoopers do parku na Victoria Square, kde jsou sochy královny Victorie, kapitána Cooka a dřevěná maorská socha, symbolizující společný život s maory. Dále je tu pěkná fontána a fungující květinové hodiny, které dvakrát ročně přesazují. Z parku to šviháte podél říčky Avon až k Bridge of Remembrance (památka na místní dělostřelce z Canterbury nasazené ve světových válkách) a odtud zase zpět na Cathedral Square ke kostelu. Určitě stojí za to věnovat další čas prohlídce botanické zahrady a v ní Canterbury Museum. Na to že muzea moc nejedu, tak tohle mě hodně vzalo. Je věnováno původním obyvatelům Zélandu a o tom jak vyhubili ptáka Moa. Dále je zde malá projekce o jednom páru kiwáků, kteří zasvětili svůj život mušlím Paua (znáte z předchozího reportu). Tyto mušle sbírali přes 30 let a mlátili je na všechny vnitřní stěny svého baráku, s tím že je Fred před tím obrousil, aby měly ten správná šmrnc. Do tohohle baráku se určitě podíváme, je úplně na jihu v Bluffu. Horní patro muzea je věnováno antarktickému životu a expedicím do těchto končin. A stále tu zní „zpěv“ velryb. Když už míříte k exitu, tak procházíte Christchurch street (repliky ulic z cca počátku 19. století bych řek). A je tu toho ještě víc, ale to už byla zavíračka a byl sem slušně vyhozen….Pěkné pohledy nabízí i noční osvětlený Christchurch.

Z Christchurche jsme se vydali podél moře do Dunedinu. Pěkná cesta, hustý výhledy, sem tam tučňák, tuleň, ovce, koňe, Moeraki Boulders, maják, jaci (ke kterým se toreador Myšák přiblížil téměř na 7 metrů. Po cestě jsme zjistli, že výměna oleje je v servisech děsně drahá, tak jsme koupili v Super cheap auto kanistr oleje a že v Dunedinu ve Warehouse koupíme filtr a olej vyměníme sami. Světélko už svítilo docela dost, ale dle měrky bylo oleje dost. Ještě po cestě jsme se ptali mechanika, aby zkouknul olej a ten taky řekl, že je ho tam dost, ale chce vyměnit. A ptal se nás jestli se motor při nastartování klepe, a my že ne, a on že je to ok, páč jinak by to byl big problem. No a druhý den ráno, když jsme se krásně vyspali na pláži (teda kromě Myšáka, který neopustí TojOtu), nastartujem auto a ono se začalo klepat. Kua shit. Popojeli jsme pár set metrů a začalo se vařit. Nastal big problem. Stopnul jsem páreček důchodců ve vanu, kteří nás na lanu odtálhi do Palmerstone, kde nám v servisu řekli, že je to zadřený, klika v …. a že oprava motoru by stála přes 2000 NZD, což je cena za kterou sme auto koupili. Ale kiwi ostrov je skvělá země, aproto po chvíli se seznamujem s prodavačkou křišťálových výrobků, vaří nám kafe a volá kámošům. Přijede Bob, zkoukne situaci a nabízí nám, že za 100 NZD TojOtu odkoupí. Jinde stejně víc nedostaneme za nepojízdnej vrak a hlavně bysme to museli nechat odtáhnout, což by stálo další doláče. Následně z Boba vypadne, že nám může střelit auto – Nissan Bluebird vagon. Neváháme a nakládáme všechny věci z TojOty do normálního sedana a narvaní ve čtyřem míříme do Dunedinu mrknout na Nissana. Je to vrak z 1988, ale před měsícem to prošlo technickou, je to manuál 5-ti stupeň a zase dvoulitr diesel. Jede to daleko líp a má to dobrý zrychlení – teda oproti TojOtě. Tak to berem za 800 NZD. Ve finále jsme to teda pořídili za 700 NZD, což je skoro to samý co bysme museli dát do TojOty, aby prošla technickou, a takhle máme nový auto. Ve dvou se tam nechá pěkně vyspat, ale jsme zatím 3 a spousta věcí. Nejhůř to nese Myšák, TojOta byla jeho svět. Jo a taky tam máme autorádio. Když jsme to byly včera protáhnout k moři a pustili rádio, tak první skladba co zazňěla byla – Hej Joe od Jimmyho Hendrixe, ten chlapík byl starej jak my, když to zapíchnul….Večer sem Bluebirda pokřtil čůrkem Countryho – to nejhorší a asi nejlevnější víno co tu občas pijem…, tak doufám že nás teď bude rok bez problémů vozit….