Jsme tu již 14 dní, tak je asi čas něco napsat...
Cca v 11:00 přilétáme do Auckladnu, kde společně s dalšíma třema čechama bereme něco jako mega taxi jedem přímo na určenou adresu do bacpakeru Fat Camel. Odpoledne procházíme město, je to tu samej mrakodrap a lodě a krásné parky. Taky zařizujem účet u Bank of New Zealand, trvá to asi 5 minut, vzápětí dostáváme i debetku a žádné zbytečné papírování a ani smlouvy k účtu. Bacpakery jsou levné hostely, kde potkáte spouta baťůžkářů z různých končin a tím pádem je každej večer párty. Alkohol je dvakrát dražší než u nás a hlavně tu vyžadují i při koupi jednoho předložení pasu. Další dny procházíme různě Auckland – pro mě nejlepší je výlet na One Tree Hill, což je skoro v centru města, ale krajina vypadá úplně jinak, krásné zelené kopečky a ovce, mega stromy, které vůbec neznáme, atd…
Čtvrtý den brzo ráno odjíždíme do Rotorua – město sirných vulkánů, taky je to všude ve městě cítit. Milé překvapení je přímo na nádraží, kde mezi lavičkami je něco jako mělký bazének s teplou vodou, tak tam okamžitě hážeme naše zatuchlé nohy z pohorek. Ubytování zas v bacpakeru a následně narazíme i na naše aktuální auto – TojOta Townace, kde Jura využívá možnosti discountu a chlapík následně ještě o ňákou stovku sleví. Původní cena 2.450 NZD – discount = 2.200 NZD se nám moc líbí za komfort, co tento velký diesel nabízí. Navíc možnost 4 x 4 využíváme později na pláži, v horách přes potoky, no prostě paráda. Koupě a přepsání auta je hotový asi za půl hoďky na místním STKáčku, nebo to jde i na poště. Nabíráme nové tři české přátelé a v šesti lidech a s šesti krosnama a baťohama vyrážíme do Wellingtonu na trajekt. Řídí Jura, nikomu se totiž nechce. Cestou se prolínaj luxusní panoramata. Pozdě odpoledne ve Wellingtonu zjištujeme ranní odjezdy trajektu a míříme na parkoviště k moři se prospat. Poprvé spíme v TojOtě a docela se to nechá. V ranním trajektu na jižní ostrov, resp. do Pictonu, se nestačíme divit co vidíme a pořád pobíháme po trajektu z patra do patra, ze strany na stranu. Fjordy, skalika, ostrůvky….looks pretty good. Popojíždíme do Blenheimu, kde se loučíme s pražákama – jedou směr Nelson. My trávíme noc za městem, opět v TojOtě.
Další týden trávíme v baráku u Pauly(něčím řízlá maorka) se švédem Pontusem a němcem Adrianem. Slíbila nám totiž práci, ale ve finále jí po týdnu sháníme sami.Mezitím děláme nějaké výlety v okolí – na lachtany, velryby – ty jsme ještě neviděli, na horu Mout Richmond a za barákem takovou pěknou džunglí k moři. Shoda okolností. V místním supermarketu chlapík špendlí inzeráty, že pronajímá barák a tak ho hned oslovuju a taky vyzvídám jestli neví o nějaké práci. Dle info od všech nezaměstnaných(hodně velká skupina) zjišťujeme, že NZ vláda si sem navezla černochy a ti tu teď pracují a evropané jsou bez práce. Nicméně, tento pán po naléhání manželky nás nechce ubytovat, hledají nějaký klidný pár, páč maj barák plnej mladej holek, a to my tři určitě nejsme. Nevadí, alespoň dal kontakt na Charleen (asi) a ta nám slíbila, že příští týden u ní začnou třešně, takže to máme zaručený. Navíc se k ní zítra stěhujem a budem platit jen za energie a do práce to budem mít pár metrů. Konečně se to začalo hýbat tím správným směrem. Nicméně ode dneška už jsme zaměstnaní na místních vinohradech a týden do třešní tam snad vydržíme. Děláme bad rubbing – což je neskutečná dřina, kdy se musíte ohnout ke každému vinnému stromku a od určité výšky až dolu ho zbavit přebytečných lístků a větviček. Je to v úkolu – 4 centy za stromek, takže když se hodně maká, nechaj se vydělat slušné peníze(dneska za necelých 6 hodin cca 120 NZD, zítra to bude lepší). Při této práci jsme zjistili, že máme taky zádové a stehení svaly, které se teď začínaj hodně ozývat. Jinak jsme dneska měli ještě první bouračku. Řídím z práce k Charleen a dvě stě metrů od jejího baráku, právě když odbočuju z hlavní na vedlejší se zezadu vyřítí auto a práskne to do nás. Samo, že vina na jeho straně, protože se nás pokoušel předjet zezadu, když jsem odbočoval. Kluci spali, ale tohle je pěkně probralo. Máme trochu máčklej nárazník a rozbitej blinkr. Chlapík se cuká, že za to nemůže, tak decentně vyhrožuju, že zavolám švestky. Po chvíli debatování, sme se dohodli, že vyplázne 50 NZD a zapomenem na to. To berem, protože nám ještě nepřišly papíry od auta a jezdíme defakto bez papírů, tak bysme ani policajty volat nechtěli. Jeho auto je na tom daleko hůř – řídila jeho přítelkyně, no comment. Pro dnešek je to vše, je tu zhruba 1:00 a.m. a ráno vstávačka v 6:00. Přepínám do Čech…..